Makedonské léto na podzim

Portál cestujlevne.com pravidelně produkuje zajímavé možnosti, kam levně vyrazit. Jednoho takového tipu jsme se chytli a realizovali ho. Severní Makedonie je jistě zajímavou zemí, kterou stojí za to navštívit.

Sobota 12.10.2019 - Ohrid

Budík nás probouzí ve 2 hodiny do chladné noci. Před domem čeká náš odvoz - hodný kolega Ondra, který kvůli nám absolvuje cestu do Vídně a zpět v takovou hodinu. Po čtvrté hodině ranní stojíme před vchodem do terminálu vídeňského letiště, děkujeme Ondrovi, že se obětoval a vcházíme dovnitř. Vídeňské letiště se pomalu probouzí a my pomalu přecházíme na k naší bráně. Vídeňské letiště je opravdu obrovské, několik letů je v podobném časovém rozpětí, jako ten náš, tudíž je málo prostoru na čekání. Poté, co projdeme kontrolou, nastupujeme do autobusu, který nás veze k našemu letadlu přibližně 5 minut. Tak velké je vídeňské letiště. Odlet naplánovaný v 6:05 je opožděn přibližně o 10 minut.

Cesta trvá opravdu kratičkou dobu, hodinu dvacet. Už po rozhlédnutí se ze schůdků letadla, si připadáme jako 40 let zpět. Letiště je malinkaté, budova opravdu stará, procházíme pasovou kontrolou, kde nás dlouho dusí, ale nakonec nám vrací pasy a my můžeme projít ven, kde už čeká halda taxikářů. My jsme ale přesvědčeni, že zde má stát autobus, který obsluhuje přímo Wizzair, bohužel se tak neděje, což nám vysvětluje i taxikář, který za námi chodí dobrých 5 minut. Nakonec mu podlehneme a za 10 eur se svezeme do centra. A máme zde první perlu balkánského výletu. Když se nás taxikář zeptá, z jaké země jsme a my mu řekneme "Czech republic", chvilku se zamyslí, přemýšlí a nakonec z něj vypadne "Čechoslovakia?" Trvá mi, nevím jestli se mám smát nebo co mu na to řeknu, ale nakonec mu to raději odkývu, protože nevím, co by se s ním stalo, kdyby zjistil, že jsme téměř 30 let rozdělení. Vystupujeme v centru a naše první cesta míří na místní autobusové nádraží, protože se druhý den potřebujeme dostat do hlavního města Skopje. Trasu Ohrid-Skopje obhospodařuje společnost Delfina Tours, na jejich webových stránkách najdete také rozpis odjezdů autobusů, případně se přesvědčit přes jejich e-mailovou adresu, což jsem 3 týdny před odletem udělal. Jízdenky jsme pro jistotu koupili už den předem za cenu 500 MKD za osobu. Abyste měli představu, 47 Kč je 100 MKD, takže počítání je jednoduché, prostě polovina denárů je česká hodnota.

Nastal čas objevovat krásy Severní Makedonie! Zamířili jsme tedy směrem k ohridskému jezeru. Ve městě je ještě klid, přecejen je sobota devět hodin ráno. Procházíme dokonce kolem pracujících dělníků, kteří pokládají nový chodník a dostaneme se k jezeru na pláž, vedle policejní stanice. Je po deváté ráno, měníme rifle za kraťasy a schováváme mikinu. Následující 3 dny má být totiž jasno a 27 stupňů! Ideální na půlku října, ne? Chvilku posedíme, lidé po stezce běhají, jezdí na kolech a my začínáme Tour de Ohrid.

Tady začíná naše tour po Ohridu.

Posouváme se při pobřeží k centru a fotíme se na nedalekém mole, kde už sedí pár lidí, kteří nás žádají, jestli je nevyfotíme. S radostí tak konáme.

Pohled na historické město

Centrum města zatím není moc zalidněno, ale to se během poledne změní. Procházíme uličky a narážíme na první památku, divadlo postavené 200 let před Kristem. Vycházíme až na kopec, což v Ohridu není žádná sranda. Je to tady z kopce do kopce. Naskýtá se nám úchvatný pohled jednak z uličky, tak z nejvyššího bodu centra Ohridu, Samuelovy pevnosti. Vstup 40 MKD pro místní a 60 MKD pro zahraniční turisty. Dvojí metr.. Pánovi na pokladně dáváme 200 MKD, nemá ale drobné, tak nám 100 MKD vrací, takže vlastně trojí metr.

Po procházce centra jsme dostali hlad, tak jsme zkusili hledat jídlo v blízkosti jezera Ohrid. Oběd jsme dali v restauraci Kaneo. Stůl přímo u jezera. Byl čas na první místní pivo!

Po obědě jsme měli za úkol poslední hlavní památku - kostel St. John at Kaneo. Vyfotit ale cokoli v Makedonii je těžké. Všechny památky mají umístěné na jih a nikdy nejde udělat dobrou fotku, navíc s průměrným telefonem. Kostel je na úžasném místě, opravdu must see, který stojí za to vidět.

Kostel St. John at Kaneo

Obcházíme pevnost podél spodní stezky a míříme do uliček, kde jsme dopoledne koupili suvenýry a kde je spousta kaváren a restaurací. Hledáme místo, kde bychom se k večeru mohli najíst. Vybrali jsme Bistro Oaza. Největší předností v Ohridu je možnost nahlédnout do menu v poklidu na ulici, kde je jídelní lístek umístěn na stojanu, takže se každý může jen podívat. Po výběru restaurace si říkáme, že když je tak krásné a teplé počasí, užijeme si ho u jezera. Město odpoledne plně žilo, kavárenské stoly jsou obsypány lidmi a je vůbec těžké najít volné místo. To se daří u místního letního baru a tak sedíme pod slunečníkem Staropramen. Aspoň tady znají Česko. Dvě hodiny v naprosté pohodě, u jezera, opalovačka. Úžasný říjen.

Pivo u jezera

Nastal čas večeře, dáváme si jídlo a jdeme nakoupit potraviny na ranní cestu do Skopje. To se daří a zároveň to krásně vychází na západ slunce. Úchvatná podívaná, tohle stojí za to.

Utahaní jsme se přesunuli do našeho ubytování. To jsme rezervovali týden před odletem a za cenu 400 Kč za 2 osoby. House Nativa byl v pohodě, kromě staré televize, ve které bylo asi 100 kanálů, jsme měli chladnější pokoj. To ale vyřešila teplá sprcha a poté dlouhý spánek, protože minulou noc jsme toho před odletem mnoho nenaspali. Další den nás čekala tříhodinová cesta do Skopje. Celkem nachozených 31 000 kroků..

Neděle 13.10.2019 - Millennium Cross a Skopje

Autobusem vyrážíme v 7:15. První kilometry jsou otřesné. Hrozná cesta, snad horší než naše D1. Naštěstí se to zlepšuje a autobus se nerozpadá. Náš řidič je velice talentovaný, dokáže dělat 3 věci naráz - řídí, svačí a telefonuje, to všechno samozřejmě bez zapnutého pásu. Dvakrát na cestě na něj blikají projíždějící auta, což značí, že se blíží policejní hlídka. Cesta není nijak záživná, všude samé kopce a mlha, ale krásná příroda. Spíše není moc pěkný neskutečný nepořádek podél cesty. O tom se přesvědčujeme i na plánované 10 minutové zastávce na odpočívadle. Obrázek si udělejte sami.

Nepořádek u odpočívadla, nepěkný pohled.

Cesta ubíhá rychle a 10:20 dorážíme na autobusové nádraží Skopje. Náš plán je vyrazit na Millennium Cross, který se tyčí nad Skopje. Na cestu se ptáme u pokladny na hlavním autobusovém nádraží, tam nás posílají doleva rovně dozadu, prý tam, kde jsou červené autobusy. Systém v tom makedonci moc nemají, ale radí nám paní, kde si máme koupit jízdenky a říká nám číslo autobusu, kterým se tam dostaneme. Jízdenky se kupují v takové malé šedé chajdě, kde sedí paní, která nám anglicky nerozuměla (to byla jediná naše horší zkušenost při domluvě anglicky). My máme ale dopředu zjištěno, že si musíme obstarat kartičky. Paní to taky chápe a za cenu 150 MKD dostaneme 2 jízdy. Ze stanoviště č. 25 vyráží autobus, ano, dvoupatrový červený, jaké můžeme vidět v Londýně. Po pár minutách opravdu autobus přijíždí a my se vydáváme na skvost Skopje.

Místní šalinkarta

Welcome to London?

Rozpis autobusů na a z Millennium Cross. Vytušili jsme, že ten vpravo je na víkendy.

No povím vám, to je teda cesta. Autobusu se do opravdu prudkého kopce nechce, na jedničku to ale vyjíždíme. Bohužel autobusy ve Skopje nedosahují kvalit autobusů v Londýně. On už jen ten rozdíl mezi značkami Yutong a Volvo naznačí, že to asi nebude ono.

Na samotný kopec vede super lanovka, zpáteční jízda 100 MKD. Znovu nás překvapuje ohromné vedro a užíváme si cestu na kopec. Obrovská stavba a ten výhled. Navíc zde pravděpodobně staví novou rozhlednu. Nádhera! Chvilku zde pobudeme, projdeme se kolem a dáme pivo, vyfotíme se a pomalu je čas oběda, tak se přesouváme znovu lanovkou směrem na spodní stanici. V Hotelu Vodno dáváme oběd a míříme znovu na autobus, který nás odveze na autobusové nádraží.

Fotografie z lanovky, kde v dáli hlavní město Skopje

Millennium Cross

Víte, jak se řekne makedonsky pivo? Pivo.

Vlajka a pravděpodobně nová rozhledna, další obří stavba nad Skopje

O víkendu jezdí dvě linky autobusů - 25 a 25A. Radši pojedem tím, kterým jsme jeli už na Vodno a tak čekáme na č. 25. Do centra už je to lehčí, protože autobusu se z kopce chce. Na autobusovém nádraží ještě dokoupíme u pokladny další jízdy na další den. Nyní už je to tak, že pokud máme MHD kartičku, tak si musíme koupit minimálně 3 jízdy a ty jsou dohromady za 105 MKD. Menší počet jízd nešel, ale s paní se domlouváme anglicky, takže tentokrát rozumíme.

Nastává čas prozkoumat centrum Skopje. Vyrážíme pěšky do centra a po cestě objevujeme několik opravdu obrovských soch, zjišťujeme, že jich je tady velké množství. Třetí "město" po Londýně a Skopje, které navštívíme, je Paříž. Teda je tady její Vítězný oblouk. Už se dostáváme na hlavní náměstí, kde je obří socha Jezdce na koni. Náměstí není tak velké jako Václavák, i přesto je zde mnoho věcí - kašny, fontány a sochy. Přecházíme přes řeku Vardar po Stone bridge a jsou zde znovu.. sochy, například Cyrila a Metoděje. Ale také obří Archeologické muzem.

Velký oblouk v Paříži.. teda ve Skopje.

Jezdec na koni

Osvěžení je potřeba v takový horký den

Archeologické muzeum

Naše cesty míří ke Starému bazaru, zajímavému místu. Na Old bazaar je vlastně všechno. Od obchodů se vším možným, až po restaurace. Večer sem zajdeme na jídlo. Procházíme kolem pevnosti Kale a v dáli vidíme národní stadion. Sem musíme zajít, i když ho vidíme pouze zvenku. Zaujme nás ale hudba z okolí. V parku u stadionu se zřejmě pořádá nějaký piknik, DJ hraje bomby a posléze se na nachystané nástroje budou snažit hrát místní umělci.

Národní stadion

Kapacita 36 400. Na Severní Makedonii hodně slušné!

Nejspíš DJ David zGhetta

To už se ale přesunujeme do našeho ubytování. Tentokrát je to Hostel 42, ve kterém často pobývá písatel a cestovatel Tonda. Platili jsme 1107 MKD. Milá recepční nás uvítá a radí nám, jak se další den ráno dostaneme do kaňonu Matka, ale také odpoledne na letiště. Po chvilce oddechu se vydáváme do večerního Skopje, které je proslulé svou nasvíceností. Míříme ale první do starého bazaru na večeři. Zkouším národní jídlo Tavče Bravče, což jsou fazole s různým kořením. Následuje cesta znovu do centra. To je panečku světel. Náměstí hýří všemi možnými barvami, nasvíceno je také muzeum a další budovy. Co ale svítí nejvíce, je právě Millennium Cross, kříž, na kterém jsme byli dopoledne. Tato obří stavba nejde v noci přehlédnout.

Archeologické muzem, tentokrát v noci

Fontána pre Zuzanu

Poté už se přesouváme na hostel a odpočíváme. Tentokrát jsme nachodili přibližně 23 tisíc kroků. Znovu je v pokoji zima, ale tentokrát tady máme topení, tak si topíme. Ráno nás čeká další cesta za dobrodružstvím.

Pondělí 14.10.2019 - Kaňon Matka a Skopje

Autobusem číslo 60 odjíždíme 7:15 ze zastávky 5 minut od hostelu (autobus také vyjíždí z hlavní autobusové stanice v 7:00 a zastavuje na zastávkách v ulici Boulevard Partizanski Odredi) a míříme na 45 minutovou cestu do kaňonu Matka, který je přibližně 16 km od Skopje. Před osmou se ocitáme na konečné zastávce a plánujeme, co vlastně podnikneme. Můj nápad je si udělat výšlap na kopec nad kaňonem a tím dojít na nádherné místo, ke kostelu sv. Nikola. Během hodiny přicházíme po červené  na kouzelné místo nad kaňonem, po cestě jsme nepotkali ani živáčka a užíváme si naprostý klid a krásu okolní přírody. Posvačíme a scházíme do kaňonu.

Trasa výšlapu: https://mapy.cz/s/repahoropo

Krásný pohled na okolní kopce

A tam dolů jsme seběhli za 15 minut

Restaurace a kostel sv. Andreje (jiného Andreje)

Zviditelnění na přístřešku u kostela sv. Nikola

V kaňonu Matka už se začínají objevovat první turisti, ale není to žádná hrůza. Nádherná příroda, tyrkysová voda a znovu teplé počasí. Procházíme se podél řeky Tresky a kocháme se krásným okolím. Začínají jezdit lodě a lidé si dokonce půjčují kajaky. Tady to v létě musí opravdu být úžasné. Půjčíte si kajak a projíždíte se po řece, obklopeni skálami. Tak třeba někdy.

Dopolední pohled na kaňon Matka a řeku Tresku

Tyrkysová voda a nádherné skály

Proč máš mikinu, když je horko?

Skály, skály everywhere

Výletní lodička

Slunce svítilo celé 3 dny

Spadl tam nebo jo?

Nádherné panorama

Tři a půl hodiny uteklo jako voda a 11:20 nám má odjíždět autobus. Nejsme si jisti, jestli znovu autobus zastavuje tam, kde jsme vystoupili a jelikož máme čas, tak půjdeme směrem ke Skopje. Po několika metrech se k nám připojuje jeden pes, poté ještě druhý. Nakonec se o nás strhává bitka, ale jak jen stojíme na zastávce, tak o nás opadává zájem a jsme tam sami. Bus opravdu přijíždí s menším zpozděním a my míříme do centra.

Nenápadné, ale pěkné značení zastávky

V centru opět míříme na Starý bazar, dáváme si oběd a přesunujeme se ještě do nákupního centra, kousek od autobusového nádraží, ze kterého nám jede autobus na letiště. Následně přicházíme na autobusové nádraží, kancelář zde má společnost Vardar Express (jízdenky lze koupit v kanceláři nebo přímo u řidiče, cena 180 MKD). Autobus přijíždí dle rozpisu po 16. hodině a přes kolony jedeme na letiště Skopje, kde budeme mít 3 hodiny do odletu. Dávám si poslední pivo, které tahám celý den a už jen čekáme a čekáme. Letadlo naštěstí odlétá v 19:40, před 21. hodinou jsme na letišti v Bratislavě a přes blablacar se řítíme směrem na Brno, domů.

Letiště Skopje je přibližně stejně velké jako to v Bratislavě. Takže malé.

Poslední fotka výletu musí být rozhodně pivo

A jak to vlastně cenově vyšlo?

Rozpočet

Letenky - 530,- Kč/os.

Doprava (na/z letiště, MHD, Ohrid-Skopje, lanovka) - 1200 Kč/os.

Ubytování - 490 Kč/os.

Jídlo a ostatní (pojištění, suvenýry) - 1050 Kč/os.

Celkem cca 3300 Kč/os. za 3 dny

Žebříček navštívených míst

1. Město Ohrid - už jen pro tu pohodu, která tam byla. Nádherné jezero, krásné historické město, kde se všude dá dopravit pěšky.

2. Kaňon Matka - úchvatná příroda kousek od hlavního města. Možnosti treků v okolí.

3. Old Bazaar - blízko hlavnímu náměstí, přesto svoje. Mnoho možností na gastronomii, ale také na různé nákupy. Úzké uličky na objevování.

4. Millennium Cross - skopjský skvost. Nádherný výhled, super lanovka.

5. Noční Skopje - nasvícené jak Vánoční stromeček, přesto krásné a zajímavé.

Co mě překvapilo?

1. Domluva v angličtině byla až na jeden případ naprosto v pořádku, vždy jsme se domluvili a rozuměli si.

2. Hrozně milí lidé, se kterými nebyl žádný problém a vždy vyšli vstříc. I co se týká bezpečnosti.

3. Doprava v Severní Makedonii nám fungovala tak, jak jsme potřebovali.

4. Počasí v polovině října (ale asi výjimka).

5. Krása Ohridu a jeho jezera.

Co může překvapit?

1. Na zastávkách nenajdete jízdní řády, ale naštěstí na mnoha zastávkách je světelná tabule.

2. Zelená vlna ve Skopje nefunguje. Stojíte na červené na každé křižovatce.

3. Ceny za taxi jsou příznivé.

4. Levné ceny za jídlo a ubytování, dražší za pivo. Většina hospod navíc podává pouze 0,33l sklenice. Točené pivo je vzácnost.

Doufám, že se vám cestopis líbil a přiblížil jsem vám alespoň trochu zemi, která (ještě) není tak známá a hojně navštěvovaná.