Přeskočit na hlavní obsah

Podzimní Lisabon

V červnu, kdy přišel boom s levnými letenkami od Wizzairu a Ryanairu, jsme se s kamarády rozhodli, že zakoupíme letenky do portugalského Lisabonu. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se do Portugalska a zpět bez problému dostali. A byl to parádní výlet se vším všudy.

Atlantický oceán

Středa 23.9.2020 - cesta do Lisabonu

Jedna skupina vyráží před osmou z Brna, druhá z Uherského Hradiště. My, Brňáci, jsme v Břeclavi dříve, tak kupujeme noviny a časopisy a parkujeme. Hradišťáci nás nabírají a můžeme zamířit na Vídeňské letiště. Už po 10 minutách nás vítá nemilé překvapení. V první dědině v Rakousku nás zastavují, chtějí občanky a měří nám teplotu. Naštěstí bez problémů můžeme pokračovat.

Po jedenácté hodině se ocitáme na letišti, do odletu máme ještě 3,5 hodiny, takže svačíme (Milda dává schnitzel), kecáme a poté se přesunujeme k terminálu, projdeme kontrolou a dáváme první pivo, odlétáme na minutu přesně ve 14:40. Letadlo společnosti Ryanair je zaplněné přibližně ze 60 %, takže si sedáme k sobě a dáváme pivo (jestli se tak dá Heinekenu říkat). Let trvá 3 hodiny a 30 minut a v 17:10 dosedáme na ranvej Lisabonského letiště. Náš den dnes bude mít 25 hodin, protože je v Portugalsku o hodinu méně.
Výhoda Lisabonského letiště je, že má hned u terminálu metro (Praho, uč se!). Po chvilce zkoumání nasedáme na zastávce Aeroporto a míříme do centra, kde vysedneme na zastávce Alameda. Metro a obecně MHD lze kupovat více způsoby. Koupíte jednosměrnou jízdenku za 1,5 eur nebo celodenní za 6,4. Je tam ještě nějaká další možnost, ale my jsme vždy využili dvě popsané. Půl eura stojí ještě kartička viva viagem, na kterou je potřeba tyto jízdenky koupit. Dá se platit také kartou. Tip - nechte kartičku vždy vloženou, dokud neproběhne platba.

Ze zastávky Alameda k ubytování to máme pěšky už jen 15 minut. Vybrali jsme opravdu nejlevnější variantu, ale absolutně nás nezklamala. Theorynomad AL Lisboa (zde: https://1url.cz/czhai) nás stálo celkem za 4 osoby na 4 noci 146 eur, takže přibližně 4000 Kč, a to včetně snídaně. No nekup to!

Ubytovali jsme se a po celém dni dostali velký hlad. Navíc jsme potřebovali v obchodě nakoupit zásoby na zítřejší mega výlet. Pokud máte rádi víno, v Lisabonu si ho můžete opravdu užít. Láhev se dá koupit už kolem 1,5 eur. Většinu našich lahví (a že jich bylo) jsme kupovali do 2 eur. Párkrát jsme se plácli přes kapsu a koupili za 3,5 eura. Po nákupu jsme hledali restauraci, nakonec jsme skočili po jistotě a to burgery (zde: https://1url.cz/Szha2) a pivo. Spokojeni jsme se přesunuli zpět na ubytování, dali si naši první láhev vína a šli spát. Další den nás čekalo opravdové dobrodružství.

Čtvrtek 24.9.2020 - Sintra a Cabo da Roca

Budíček v 6:15, protože v 7:05 už nám odjíždí vlak ze zastávky Roma-Areeiro (jízdní řády - https://www.cp.pt/passageiros/pt). Míříme do města Sintra. Cesta stojí 2,25 eur a trvá přibližně 40 minut.

Sintra je moc hezké historické město se spoustou památek, to už poznáváme od začátku. Stoupáme výše a výše, otevírají se před námi krásná panoramata.
Podle našeho Mildy jsou to největší vodopády v západní Evropě
Bohužel zahrady a tunelové schodiště otevírají až v 10:00 a my jsme zde o hodinu dříve, budeme muset tentokrát oželit. Vydáváme se tedy na výšlap. Vydáváme se cestou z ulice Estrada da Pena směrem k vile Sassetti. Vede zde naprosto krásná cesta, nádherným parkem. Tuto trasu směrem k paláci Pena opravdu doporučujeme. V parku se také nachází potůček a další vodopády, dle Mildy se jmenují Corvinho de la Fonte. Nebo možná taky ne.
Vila Sassetti
Opravdu krásné výhledy nám nabízí tento výšlap a pomalu se dostáváme k Palácio Nacional da Pena. Cesta trvá přibližně hodinu, ale stojí za to, protože to, co v následujících minutách uvidíme, nám vyrazí dech. Jsme pod palácem Pena. Vstup stojí 7,5 eur a rozhodně se vyplatí. Přidávám pouze fotky, protože k tomu není potřeba komentář. Za odměnu jsme si zde vypili naše dnešní první víno.
Tohle byl opravdu zážitek, nádherné místo. Všimli jste si, jak na fotkách nejsou téměř žádní lidé? Tak to jste si všimli dobře. Protože v celém Lisabonu bylo pusto prázdno. V MHD, u památek, ve městě, nikde nikdo.

Čekala nás cesta zpět do centra Sintry. Po cestě jsme ještě viděli hradby Castelo dos Mouros, tam se nám ale nechtělo platit, tak jsme pokračovali dál. Byl čas oběda, do místní restaurace Bengal Tandoori nás zavedl člověk stojící na náměstí. V restauraci nebylo ani živáčka, až nás jich bylo líto. Jídlo bylo vynikající, jak těstoviny, tak kuře. Restaurace byla Indicko Italská. Za 10 eur jsme dostali hlavní jídlo, nápoj a kávu. Byl pravý čas se posunout dále. Opouštíme Sintru, i když by tady byl program na celý den.

Vracíme se zpět k vlakovému nádraží, kde je zastávka autobusu č. 403, který nás zaveze na nejzápadnější místo Evropy, Cabo da Roca. Cesta trvá 40 minut a stojí 4,3 eur. Autobus se proplétá úzkými silnicemi a my vyhlížíme Atlantický oceán. A je to tady. Jak jsme byli unavení v autobuse, tak po vystoupení jsme měli energie, že bychom Atlantik mohli přeplavat. Tolik energie takové místo má. Jsme na nejzápadnějším místě Evropy!
Za odměnu jsme museli vypít další láhev
A pokračujeme. Koupačka v září v Atlantiku? No jasně! Vydáváme se cestičkou k pláži Aroeira. Je to hodně nepříjemná a strmá cesta, ale namočit si nohy v moři prostě musíme. Taky fouká, jako téměř všechny dny, co jsme v Portugalsku.
Naše pláž. Ale ještě kus cesty chybí
Posledních pár metrů a jsme tady! Tohle je naše pláž a jen a jen pro nás! Opravdu krásné to tu je, otevíráme další víno za odměnu.
Kdy naposledy jste měli pláž jen pro sebe?
Slavoj!
Odtud jsme přišli
Po úžasně strávené hodině je čas jít znovu nahoru. Cesta utekla rychle a už jsme stáli na zastávce a čekali na autobus zpět do Sintry. Pan řidič se asi včera večer díval na Rychle a zběsile: Tokyjská jízda, protože se s tím opravdu nepáral a úzkými silnicemi jel jako blázen. Kluci, kteří seděli po směru, tak měli hrůzu v očích. Ale dojeli jsme. Následně jsme se sedli na vlak a odjeli zpět to do Lisabonu.
Den byl ještě dlouhý, takže jsme si ho chtěli náležitě užít. Výstup na zastávce Entrecampos a zastávka v Lidlu nakoupit další lahve a nějaké pochutinky. Řekli jsme si, že vyrazíme do obrovského parku Eduarda VII. A to byla trefa do černého. Sednout si na jeho nejvyšším bodě, kochat se, odpočívat a vychutnávat vínko. Dle Mildy to byl samozřejmě největší park v západní Evropě.
Park Eduarda VII
Většina vín, která jsme kupovali, měla korek, pouze minimum bylo s vrškem. A kupovat otvírák na těch pár dní nemělo cenu. Česko Slovenské ručičky si vždy poradí. Akorát tady to nedopadlo úplně nejlépe. Viz dvě fotky níže. Selfie tyč bohužel přestala splňovat funkci k focení, ale další dny splňovala funkci otevíráku na víno.
Před
Po
Vychutnali jsme si západ Slunce a vyrazili na večeři. Byl trošku problém něco schopného najít, nakonec jsme našli alespoň pizzerii, dali k tomu pivo a šli na ubytování. Dnes to byl opravdu dlouhý den, celkem 32 tisíc kroků, a tak jsme ho zakončili poslední lahví a těšili se na další dny.

Pátek 25.9.2020 - Tramvaj 28E, centrum Lisabonu a západ Slunce

Dnešní den poprvé pořádně prožijeme v Lisabonu. Na hotelu snídáme a vyrážíme na zastávku metra Areeiro, ze které se přesuneme k počáteční stanici historické tramvaje a linky 28E, Martim Moniz. První jsme si říkali, že vždy pojedeme kousek, vysedneme, podíváme se na památky a znovu nastoupíme. To jsme si po prvních zastávkách rozmysleli a projeli celou trasu naráz. Projíždění úzkých uliček Lisabonu je zážitek, v některých částech projíždí na centrimetry od domů.
Na konečné zastávce se nachází hřbitov Prazeres, ze kterého je krásný výhled na Most 25. dubna. Milda myslím říkal, že je to největší hřbitov v západní Evropě.
Jedeme zpět pár zastávek a vystupujeme. Jdeme se podívat do baziliky Estrela a znovu nastupujeme, až dojedeme k lanovce Bica. Jízdu si necháváme až po obědě, takže jen scházíme a kocháme se. Jdeme do Time Out Market, kde všichni obědváme tresku a je moc dobrá. Market sám o sobě je moderní a na úrovni, pěkné místo na oběd.
Po obědě nakupujeme víno a vydáváme se na vyhlídku Alto de Santa Catarina. Bohužel směrem k řece je spoustu jeřábů a kazí výhled, i tak se ale můžeme podívat po okolí. Taktéž dáváme poobědové vínko. Přesouváme se na jízdu lanovkou Bica. Sama ulice o sobě je krásná, jízda trvá 2 minuty.
Cesta nás zavede na Obchodní náměstí, kde uděláme pár fotek a zamíříme k výtahu Santa Justa. Výtah nás vyveze a platíme vstup do Convento do Carmo, což byl gotický kostel, který skončil v roce 1755 při zemětřesení v troskách. Poté nás čekala lanovka Elevador da Glória, po chvíli čekání jsme ale zjistili, že obě tramvaje jsou v rekonstrukci, takže jsme kopec museli poctivě vyjít. Nahoře nás ale čekala další vyhlídka a další víno.
Výtah Santa Justa
Přesunujeme se tramvají ke katedrále Sé. Opět fotogenické místo při projíždění tramvaje. Následně dáváme odpočinek v blízké venkovní kavárně a na mapě se díváme, kde bychom mohli koupit víno. Blíží se totiž západ Slunce a máme vyhlédnuté krásné místo na sledování.
Mapy nás zavedou do úzkých uliček Alfamy, hledáme a hledáme a v tom nejzapadlejším místě konečně nacházíme. Slavíme to jako výhru. Vracíme se zpět ke katedrále Sé, kde jsou dvě krásné vyhlídky, a poté se už přesunujeme na naše hlavní místo pro sledování západu Slunce. Vyhlídka se jmenuje Miradouro Nossa Senhora do Monte a lidí tu není mnoho. Hudebník hraje na kytaru, my si vychutnáváme víno a výhledy a sledujeme, jak Slunce pomalu zapadá. Jenže nastává problém. Koupili jsme málo vína! Takže opět mapy a zjišťujeme, že tady pod výhledem je malý obchůdek! Stačí překonat 100 schodů dolů a nahoru a je to naše. Obchod byl naštěstí opravdu otevřený a časově jsme to stíhali. Od 20:00 se nyní nemůže prodávat alkohol v obchodech. Uff, oddechli jsme si. Opět krásné místo na pozorování.
Přesunujeme se směrem k metru, kupujeme vína a lehce ovínění se přesouváme blíže k našemu ubytování. V metru si zazpíváme Vysoký jalovec a zatleskáme si za předvedený výkon. Bohužel po výstupu z metra se spíše oddalujeme - trošku blbě jsme odbočili, ale to se stane i těm nejlepším. Dáme si kebab a pivo a vracíme se na hotel. Otevíráme víno, které ani nedopijeme a usínáme. Další náročný den za námi.

Sobota 26.9.2020 - Belém, socha Ježíše Krista, LxFactory

Ráno se trošku hůře vstává, ale před devátou odcházíme na naši další cestu. Poznávačku začínáme na západě Lisabonu, v oblasti Belém. Navštěvujeme Belémskou věž a Památník objevitelů. Z venku se podíváme na majestátní Klášter jeronymitů a zamíříme na vyhlášený zákusek Pasteis de Belém. Chuťově fakt skvělý, doporučujeme. Milda říkal, že to je nejlepší zákusek v západní Evropě.
Belémská věž
Pamětník objevitelů
Pasteis de Belém
Projdeme se při řece a dáme si oběd kousek od Time Out Market. Další cesta nás čeká na sochu Ježíše Krista. V Cais do Sodré jsme se rozhodli, že koupíme lístek na trajekt, který pluje přes řeku Tejo 10 minut. Plavba byla rychlá, ale následný autobus, který nás zaveze až k soše, by měl jet až za hodinu. Pěšky se nám také nechce, to je taky hodina cesty. Tak co zkusit další dopravní prostředek? Yes, pojedeme tuk tukem. Ukecali jsme cenu na 12 eur, to už je v pohodě. A za 10 minut jsme u sochy. 
Náš dopravní prostředek
Vstup je 6 eur a byl to ten nejzajímavější vstup, co jsme kdy viděli. Milda by možná řekl, že je nejzajímavější v západní Evropě. Paní jeptišce řeknete, kolik Vás je, zaplatíte, následně se přiblížíte k přístroji, který Vám změří teplotu, pak dezinfekce rukou a nakonec vlezete do takové komory, kde se spustí oprašek dezinfekce na celé tělo. Dobrý co? Mrkněte na video. A poté nás už výtah vyvezl až nahoru.
Výhled ze sochy je parádní, je krásně vidět i Most 25. dubna a okolí. Pod sochou to stojí také za to, až jsme si na to museli otevřít víno.
Po odpočinku jsme šli na autobus č. 753 a přes Most 25. dubna jsme se přesunuli do centra. Byl čas na koupi suvenýrů. To se povedlo a tak jsme si sedli na zahrádku restaurace a objednali si Sangriu, a při tom vychutnávali první poločas Chelsea, která dostávala 3:0. Byl čas na další zážitek. Přesunuli jsme se do LxFactory, umělecké ulice, kde to ve večerních hodinách žije. To jsme poznali hned v první moment, když se hned u vstupu odehrával koncert. Slečna teda zpívala neskutečně. V celém areálu bylo takových koncertů několik. Dali jsme si jídlo a pivo a šli na chvíli vychutnávat hudbu. Zajímavý areál, který stojí za to navštívit.
Čekala nás cesta zpět na ubytování, (bohužel) poslední víno tohoto pobytu a spánek.

Neděle 27.9.2020 - Benfica a Sporting, Parque das Nacoes a cesta domů

Poslední den v Lisabonu a ještě jsme neviděli žádný fotbalový stadion? To musíme napravit. Po snídani jsme se sbalili a vydali na Estadio da Luz, domovský stánek Benficy. Moderní stadion, co si budeme povídat. Byl otevřen v roce 2003, hrálo se na něm Mistrovství Evropy a pojme 65 tisíc diváků. Stadion jsme obešli dokola a zašli do fanshopu. Pěkný stadion. Prohlídka třeba příště.
Vydali jsme se také k velkému rivalovi, Sportingu. Stadion a okolí už nevypadá tak nádherně jako na Benfice, ale na stadion se i tak vejde 50 tisíc diváků. V roce 2004 jsme zde na ME porazili Německo 2:1. Fanshop je skromnější a daleko menší než na Benfice. Stadiony splněny, do odletu ještě pár hodin, takže jsme vyrazili k řece, do čtvrti Parque das Nacoes.
Parque das Nacoes leží na zastávce metra Oriente a je zde také velké vlakové a autobusové nádraží, obchodní centrum a krásná promenáda, kde se lze projít, posedět a odpočinout. To jsme přesně udělali. Lehli jsme si k řece a ještě chytali poslední Sluníčko, než odletíme. Na oběd jsme skočili do obchodního centra a pak jsme se byli projít kolem Oceanária a lanovky, která vede nad řekou. Tady jsme strávili poslední chvíle před odjezdem na letiště.
Oceanárium
Bylo 15:00 a tak jsme se pomalu začali přesouvat na letiště, letělo nám to v 18:15. Všechno proběhlo v pořádku a znovu na minutu přesně jsme vzlétli a opustili Lisabon a ve 22:40 přistáli na letišti ve Vídni a dopravili se do svých domovů v Brně a UH.
Poslední kousky Lisabonu
Noční Vídeň

..a pohádky je konec! 

Ne, ještě ne. Tady pár informací.

Co ten covid?

  • Jedinou kontrolu, kterou jsme měli, byla ta na hranicích do Rakouska, kde nám akorát měřili teplotu. Na letišti ve Vídni vůbec nic, ani následně při cestě zpět v Lisabonu. Vše v pořádku, nikoho to nezajímalo. Asi jsme měli štěstí.
  • Při příletu do Portugalska nikdo nevyžadoval žádný formulář, jeden jsme ale vypsaný měli pro jistotu.
  • Při příletu do Rakouska je potřeba formulář, vojákovi pak stačí říct, že jedete zrovna do Česka a absolutně to neřešil.
  • Portugalsko je v opatřeních úplně někde jinde než Česko. Lidi naprosto ukázkově dodržovali pravidla, uvnitř MHD nebo kdekoli nosili roušky, všude při vstupech byla dezinfekce - při vstupu do metra, do obchodního domu a také obchodu, dokonce omezený počet lidí v provozovně. Nikdo na nic nekafral a nestěžoval si. Z toho bychom si měli vzít příklad. Cítili jsme se opravdu bezpečně.

Rozpočet

Letenky - 800 Kč/os.
Doprava (z/na letiště, MHD, cesta vlakem a autobusem Sintra) - 1250 Kč/os.
Ubytování - 1000 Kč/os.
Jídlo a ostatní (pojištění, suvenýry, vstupenky) - 4000 Kč/os.

Celkem cca 7100 Kč/os. za 5 dní

Žebříček nejzajímavějších míst

1. Sintra a Cabo da Roca - Bezkonkurenčně TOP 1. Skvělý výlet, krásná příroda
2. Socha Ježíše Krista a Most 25. dubna - obrovské a hezké stavby
3. Centrum Lisabonu - lanovka Bica, Santa Justa, různé vyhlídky na město a chrámy, Obchodní náměstí, tramvaj 28E, park Eduardo VII
4. Belém - věž, památník, Pasteis de Belém a MAAT
5. Parque das Nacoes - krásné místo pro procházku a odpočinek

Co mě překvapilo?

1. Tady lidé nikam nespěchají. Neviděl jsem nikoho, že by spěchal na tramvaj nebo metro. Prostě pohoda, klídek.
2. Totálně prázdné město - jakoby tady nikdo nebyl. Určitě je způsobeno kocovidem, ale i tak. Musí být hrozně těžké pro místní podnikatele.
3. Víno - vypili jsme spoustu lahví a člověk by řekl, že za 1,5 eur se to nebude dát pít, ale opak je pravdou. Vína byla dobrá a nebylo po nich špatně.

Mapa navštívených míst (a míst, které jsme chtěli navštívit a nestihli jsme je) - https://mapy.cz/s/patusohage


Lisabon a jeho okolí je opravdu krásné a pokud budete mít možnost, tak se sem vydejte, stojí to za to. Doufám, že se Vám popis naší cesty líbil a pište do komentářů, jestli Vás něco zajímá a chcete se zeptat.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatojakubská pěší pouť do Santiaga de Compostela

Vítám Vás u svého povídání, aneb jak jsem došel Svatojakubskou pouť až do Santiaga de Compostela. Pohodlně se usaďte, právě začínáme. Bude to jízda. Santiago de Compostela Proč? Už několik let jsem přemýšlel o pěší pouti do Santiaga de Compostela, které leží na severozápadě Španělska. Začalo to knížkami a přednáškami jistého Ladislava Zibury, který svou první knihu napsal o pouti do Jeruzaléma, ale před touto poutí jako 19 letý absolvoval právě Svatojakubskou pouť. Na začátku března 2020 jsem se už díval na letenky a plánoval, kdy cestu podniknu. Za dva týdny ale přišla pandemie a v létě jsem to pak řešit nechtěl, bylo to zbytečně riskantní. V roce 2021 do toho vlezla koupě bytu, takže ani nezbyl čas. Proto rok 2022 byl tím pravým, i po fyzické stránce.  Svatojakubská pouť má spoustu tras. Jak těch kratších (přes 100 km např. Camino Inglés), pak středně dlouhých (280 km z Porta nebo 320 km z Ovieda - Camino Primitivo) a pak těch opravdu dlouhých (800km hlavní trasa Camino Francés z Fra

Port(o)ugalsko podruhé

Loňské Portugalsko se úžasně povedlo, takže rozhodování, jestli koupit letenky za 25 eur do Porta, bylo jednoduché. Bohužel původní plán letět ve čtyřech se čtyři dny před odletem musel upravit na tři osoby, ale výlet jsme si i tak užili. Pohled na most Ludvíka I. a čtvrť Ribeira Pondělí 6.9.2021 - cesta do Porta Odjezd z Brna autobusem byl naplánovaný na 9:40, naštěstí jsem z Uherského Hradiště vyjel už po sedmé hodině, a udělal jsem dobře. Celková cesta do Brna totiž trvala téměř dvě hodiny, po cestě jsem se i trochu bál, abych někde nezůstal stát a autobus vůbec stihl. Naštěstí vše dopadlo dobře, navíc i autobus z Prahy přijel včas a my se mohli vydat na letiště do Vídně. Po dvanácté hodině jsme už stáli u terminálu, nachystali batohy tak, abychom mohli v pohodě projít kontrolou a konečně si mohli dát pivo, úplně na stejném místě a u stejného stolu, jako při minuloročním výletu do Lisabonu. Dopili jsme druhé pivo a byl čas jít na odletovou bránu a nabrat směr Porto. Bohužel už při p